THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bojíte se čertů? Pak vám nedoporučuju poslouchat tuhle německou kapelu. Strašidelná scenérie plná draků na obalu, booklet plný rohatých pánů a fotky pětice Němců ověšených pyramidami a nábojovými pásy vám napoví, že tohle CD je řádně „oldschool“. Navíc jeden kytarista má na fotce na sobě tričko Possessed a druhý na své kytaře logo Tormentor... Inu, o téhle partičce se skutečně nedá říct, že by byla jakkoli novátorská. Ale nedá se říct ani to, že by Impending Doom patřili mezi tu skupinu nudných německých deathových kapel, které znějí jako špatný Slayer... Kořeny téhle kapely sahají hlouběji, ke kořenům blackmetalu a ke klasickým německých thrashovým veličinám jako Protector, Tormentor či Kreator /krása, samej –tor..!/. Každý, kdo má alespoň trochu vztah k těmto starým dobám, musí nasazení Impending Doom ocenit, i kdyby se mu třeba jejich desky nelíbily. Tihle Němci už ale nějaký ten pátek hrají a je to tudíž i přes všechnu staroškolskost aspoň znát. Impending Doom se ovšem rozhodně nehodlají poučit z knihy hudební /potažmo metalové/ evoluce, a tak se vás na téhle desce budou snažit oblažit devíti songy, jejichž názvy jsou jeden strašidelnější než druhý... Hatespawn, Burn The House Of God, Chaos God, Obscure Funeral und so weiter... diese Platte muss man entweder kaufen oder stehlen... Pardon. Prostě pokud chcete, aby na vás zpěvák řval veršíky typu „I confront you fucking holy father, you cannot read my mind – I deny to be a servant of the weak lord, from my heart I damned the light“, pak si poslužte, tahle deska je takovými slogany doslova nabitá. Chápu, že někdo tuhle lásku ke staré thrash/blackové škole /tehdy nikdo takové škatulky neřešil – prostě to byl METAL!/ může považovat za krajně infantilní. Přesto tvrdím, že takovéto kapely mají na scéně své opodstatněné místo a i dost příznivců. A stejně jako mám své oblíbence v deathu, grindu či blacku, pak i takovýto staroškolský strašidelný old school black/death má v mé duši místo a vedle např. takových Pentacle či Avenger do téhle příhrádky patří i Impending Doom. Minimálně touto deskou tam zapadli bez problémů. Takže ať se vám to líbí nebo ne, já odcházím středem a pobrukuju si „Pazuzu rotten god of the pit we summon you lord of the storms...“ a rostou mi rohy. Papa...
8 / 10
Vydáno: 2001
Vydavatel: Cudgel Agency
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.